Úvodní stránka » Sdělení

Sdělení pro čtenáře či následovníky díla "Ve Světle Pravdy - Poselství Grálu", která jim snad mohou být někdy k užitku nebo k pomoci. Nejedná se o sdělení někoho, kdo pohlíží shora na své bližní a dává jim své vševědoucí rady. Nechť si z nich proto pro sebe vezme něco jen ten, kdo to sám pro sebe uzná za vhodné.



 

1. Diskuzní fóra týkající se Poselství Grálu

     V současné době tato fóra již jsou anebo se občas objeví nějaké nové diskuzní fórum k dílu Poselství Grálu. Pohnutky k založení takového fóra a i pohnutky těch, kteří do něho přispívají mohou snad mít i dobrý úmysl sdružovat se a při poskytnutí tohoto prostoru dostat možnost pro to, aby se třeba i anonymně mohli nějakým svým způsobem vyjadřovat k různým tématům. Přitom však existuje mnoho nebezpečí s tím spojených. Jedno z nich je nedůstojné vláčení Slova a Jeho veřejné strhávání do lidských omezených pohledů, do prachu pomíjivých lidských názorů, když přitom mnozí na těchto fórech vystupují a je z nich cítit z jejich vyjadřování, že "snědli všechnu moudrost", vysvětlují-li vždy s jistotou podle svého, co je jak míněno v Poselství Grálu, když se jich nějaký "hledající" zeptá. Klidný nezúčastněný pozorovatel má ale mnohem větší nadhled nad tím vším, neboť není tak bezprostředně spojen s diskusí a dokáže nezaujatě vyciťovat, jak se věty diskutujících zachvívají.

     Ve většině případů je zachvívání jejich slov daleko od Pravdy a to i v případě působí-li někdo sebejistě na ostatní členy fóra tak, že dokáže vždy všechno nějak vysvětlit. On tím vysvětlí pouze svůj osobní pohled jednoho duchovního druhu z mnoha, nevykládá Slovo, protože Slovo je dáno v Poselství Grálu. Jeho osobní pohled je stanoven stupněm jeho duchovní zralosti a vývoje a ten se stále mění spolu s tím, jak se on sám vyvíjí. A nevyvíjí se ten, kdo si myslí, že všeho dosáhl. Takový zůstal stát zpět a pohlíží na klopýtající bližní se soucitným úsměvěm, který není nic jiného než farizejstvím. Oni se na rozdíl od něho alespoň snaží jít, klopýtají a chybují a tím často uzrávají. K tomu se váže druhé nebezpečí, že lidé různým názorům nebo výkladům diskutujích na těchto fórech dají stejný význam jako tomu, co je psáno v Poselství Grálu. Kdo opravdu vážně chce následovat a žít podle tohoto Poselství, bude přijímat jen toto Slovo, nikdo jiný mu je nemůže jinak a lépe vyložit. Potom také nebude hledat radu jiných, mnohdy ani ne výše stojících než on sám. Bude čerpat pro sebe jen z Poselství Grálu, čímž k němu budou přicházet i objasňující živoucí obrazy takového druhu, které mu nemůže nikdy žádný diskutér na fóru dát. Kdo má v rukou Poselství Grálu a přesto se ptá stále druhého, je mnohdy jen líný sám v sobě uvažovat a v duchu hledat odpovědi. Co je člověk, že si troufá diskutovat o Slově Božím! Neví sám kým byl a ani kam směřuje. Ať si to přizná, že to neví. Nezná většinou zcela ani sebe sama a nevidí ani za roh svého domu, co se tam právě děje. Natož dění v celém vesmíru. A tak mnohdy na těchto fórech vystupují hlavně rozumoví lidé, jenž Slovo přijali úžeji než ostatní a nemohou proto ani dávat duchovně, protože jejich slova jsou téměř bez života, bez síly živého přesvědčení. To ale nově příchozí ihned nerozpozná a může v nich vidět svého "guru", kterého se může pohodlně kdykoliv na cokoliv zeptat. Že tím pomalu ztrácí to nezbytné, co on sám má vykonat, přestává postupem vnímat, protože je zde přeci fórum.

     Přijímá-li přeci člověk opravdově a živě z Poselství Grálu dostává to co potřebuje pro svého ducha a i se silou a v tušení i všeho toho nedosažitelného a vznešeného mimo prostor a čas, co mu nikdo jiný nemůže ani v nejmenším zprostředkovat. V pozemském to může jen toto napsané Slovo Boží. Fórum samotné může mít ale i příznivé působení, budou-li na něm duchovně působit pokorní a skromní lidé. Dnes ještě tam převládají "neomylní" lidé, kteří vždy "vědí" jak a co Abdrushin myslel a chtěl. Nakonec při vyšší zralosti lidí by odpadla i tato fóra, protože by postupně došli tak dalece, že by sami uznali potřebu diskusí tohoto druhu jako nepotřebnou, čímž se stanou osobnostmi, které nalezly. D.Mach


 

2. Čas, prostor, nekonečnost, věčnost

     V této krátké přednášce bych se chtěl trochu věnovat pojmům, se kterými se každý člověk setkává každý den, o kterých se neustále mluví a kterých se stále používá, ale již mnohem méně o nich člověk uvažuje, co vlastně znamenají a čím ve své podstatě jsou. Pro pojmy čas a prostor platí, že chce-li každý člověk něco o nich pochopit a přijmout, musí nejprve začít s ujasněním si toho, čím tyto pojmy jsou, tedy co se nazývá jako čas a co je nazýváno jako prostor. Co tedy vlastně znamená sdělení z Poselství Grálu: „čas stojí“. Naprostá většina pozemských lidí bere čas pouze jako něco, co je určováno oběhem země kolem slunce nebo jen jejich hodinkami, které jim svými ručičkami nebo číslicemi ukazují právě platnou hodnotu. Jelikož toto z nesčetných důvodů potřebuje jejich rozum a převážná většina lidstva je rozumem spoutána, jsou s tím přirozeně spokojeni.

     Z Poselství Grálu se dále dozvídáme, že čas je vázán na druh ve stvoření, že stvoření je dílo a co je dílem, má své hranice a co má své hranice nemůže být bez prostoru a co není bez prostoru, není také bez času.

     Co je čas? Dá se spatřit, je možné ho zachytit, dokážeme si ho v duchu představit, má formu? Není oním zformovaným bytím, skrývající se v neustálém pohybu stvoření? Člověk se svými schopnostmi dané jeho druhu může dokázat čas vnímat jako úsek od jedné události k další, musí si tedy k tomu, aby si utvořil o čase nějaký pojem vzít jako berličku určitý úsek, který uplynul v pohybu. Ale čas se nachází v prostoru i tam, kde bezpodmínečně viditelný pohyb být nemusí. To se však jeví jen člověku, neboť pohyb je všude ve stvoření. I místo, které člověk spatřuje bez pohybu, patří do většího celku, který se již pohybuje. To, co je nazýváno jako čas je tím, co nacházíme v běhu, v pohybu a proměnlivosti forem. Podle různosti pohybu v závislosti na druhu stvoření a tím potom podle různosti projevů forem je různý také čas, tedy to, co jako čas označujeme. Z toho je patrné, že prostor a čas jsou navzájem spojeny. Kde je prostor, je i čas. Přitom všem se však mění jen formy, čas se nemění, je stále stejný a mění se jen plynutí, tedy běh a pohyb forem v závislosti na právě platném druhu stvoření a také ještě i na různě rozvinuté schopnosti vnímání jednotlivce. A to se takto jeví každému jinak, podle jeho druhu a způsobu vnímání jemu vlastním.

     Co je věčnost a co je nekonečnost. Nic netrvá věčně, říká občas při důležitých změnách ve svém životě člověk. Ano, nic z toho, co je mezi lidmi a u lidí. Člověk žije neustále mezi proměnlivostí forem a je změnami forem také utvářen. Proto jako část z toho sám vidí, že se vše mění a nic netrvá věčně. Je ale nesmírně vzdálen tomu, co věčné a nekonečné skutečně je. To se nenachází v díle stvoření. Žádný člověk a nic, co bylo stvořeno není schopno jinému člověku vyjevit nekonečnost a věčnost, neboť vše, co se k tomu použije, je použito ze stvoření, a co je za tím účelem vzato ze stvoření, ať už záření, obrazy nebo slova v sobě nenesou nekonečnost a zároveň jsou tím uchopeny jen od stvořeného a pro stvořeného, v němž není ani schopnost chápání pro to. Tvor může z milosti Nejvyššího být k nekonečnosti pouze přiblížen. Také stvoření může být od nynějška z milosti Nejvyššího stále věčné ve smyslu trvání. Věčnost však byla věčně dlouho před ním než vzniklo, ono jen nastoupilo v určitou dobu na její „dráhu“, aby mělo na ní podíl. To bylo v době svého vzniku. Z toho i vyplývá, že aby stvoření jako ohraničené dílo mající svůj počátek nikdy neskončilo, tak musí být neustále udržováno něčím, co je věčné. Jen On, který je Věčný dokáže zajistit věčnost všemu dalšímu. A že tvor nemůže ani chápat nekonečnost a s ní spojenou věčnost, si může sám na sobě vyzkoušet v myšlenkách nebo cítění, když bude chtít v sobě postupováním vpřed dosáhnout něčeho, co nikdy nekončí nebo představit si něco, co nikdy nezačalo, ale bylo vždy. Není schopen tento nikdy nenastavší začátek dosáhnout, ani v cítění. Aby ho dosáhl, musel by být sám od věčnosti jsoucí a tím by i v sobě měl něco, čím pojme věčně věčné. Nekonečnost nad stvořením stále věčná nemá ty hranice, jako má stvoření. Stvoření se vždy v sobě, ve svých hranicích určujících prostor a tím i čas vždy dobere konce, který má podobu nejprve vpřed pronikající linie, která se po velmi dlouhém času začne s pravidelností ohýbat a nakonec se utvoří a dokončí v kruhu, kde se spojí začátek s koncem. Pohyb ve stvoření je tak úsekově dělený směřující neustále výhledově do něčeho, co nikdy nekončí. Svého úsekově děleného konce dosáhne uzavřením v kruhu. Tím, že ve stvoření není dokonalý věčný, přímý pohyb vpřed jako v Božském, se musí vše úsekově uzavírat v kruhu, jelikož to zde jsoucí krouživé pohyby, vzniklé rozdělením záření, ani jinak ve svých zákonitostech nedovolí nebo neumožní. Jen z milosti a věčné lásky Boha Otce, dojde-li lidský duch až tak daleko do nepomíjivého svého věčného domova duchovní říše, ráje, bude mít i dar věčného života, kdy bude této věčnosti i blíže a do ní dohlédne i dále, ale nikdy ne na její konec, neboť ona nekončí. D.Mach


 

3. Překlady Poselství Grálu do jiných jazyků

     Napíši a zveřejním dnes opět něco z toho, co jsem zveřejnil již dříve a co se týkalo překládání Poselství Grálu do dalších jazyků, pro nás do českého. Ze začátku je nutné říci, že na překladech nyní známých se musí dále pracovat, musí být dále pilovány a každý má své nedostatky. Bývá to jen tu a tam slovosled, několik nevhodných slovíček nebo překombinovaných vět v jedné přednášce, ale přesto je potřebné na tom ještě zapracovat. Každý překladatel dává při překladu, ať již chce nebo ne, něco svého osobitého do toho již přeloženého, tomu se nikdo nikdy neubrání a jeho osobní to bude vždy spoluutvářet a bude více či méně za pozadím slov, a proto je především při překladu Poselství Grálu nutné, aby to byl vysoce duchovní člověk ve spojení se Světlem, který na to byl předem připraven a byl tak uschopněn sestavovat věty duchovně v harmonickém zachvívání slov vůči záchvěvům ve stvoření, aniž by se nechával příliš ovlivňovat svým pozemským rozumem. Který překlad dává správně ten vyšší duchovní náboj, energii ne pouze slovíčka na papíře, nechť si pro sebe zodpoví každý sám. Každý sám si totiž musí vybrat. 21.3.14  D.Mach

     Německý jazyk byl staletí pilován, vyvíjen a připravován vysoce povolanými k tomu, aby tento jazyk svými záchvěvy přijímal a dále dával Slovo Pravdy co nejmocněji, nejčistěji a nejpřesněji, jak jen to je vůbec možné pozemskému slovu pro vyjádření živého Slova Božího. Jen tento jazyk byl pro to vyvolen. Každý kdo nezasypal své jemné vyciťování pozná na sobě, čte-li správně Slovo nahlas německy v jeho původním vydání anebo například česky, jaký rozdíl v síle a záchvěvech to je, a tedy i v působení! Německá pozemská řeč, bude-li dále křivena tak, jak se to děje dnes různými nářečími nebo přebíráním a smícháváním se s anglickými výrazy, tuto sílu čím dál tím více bude také ztrácet a další generace budou mít stále obtížnější možnost se pomocí ní spojovat s nejvyššími záchvěvy ve stvoření, protože již její původní čistotu nebudou znát. Že se nejedná pouze o nově vytvořený pozemský jazyk, ale o jazyk pilovaný podle předobrazu z výšin je prokazatelné na více skutečnostech, kterých si vnímavý čtenář Poselství Grálu jistě všimne. Původní nezměněné, předválečné Poselství Grálu dané samotným Abdrushinem v sobě chová tuto německou řeč v nejčistší podobě, a tím i v největší síle. Je určeno v této podobě pro všechny věky. Ostatní překlady do jiných jazyků jsou pouze podpůrnými prostředky pro jiné národy a i při největší námaze a píle v přesnosti překládání nebudou nikdy tím směrodatným Slovem, obaleným do německého jazyka. Vyvstanou-li nejasnosti, neporozumění, je nutné jít a hledat v tomto originále německého Poselství Grálu. Nejednou se tak již odstranila vážná otázka. 25.10.13  D.Mach


 

4. Sdělení zde na tomto webu

     Jakmile jsem obnovil záložku "Sdělení", i když již v použití jiné formy než předešlé, zvýšila se o něco návštěvnost tohoto webu, což mě vede k tomu sdělit a poukázat na to, že máte důležitější Slovo, se kterým je nutné se zabývat než tato sdělení. I když jen v českém překladu, tedy v napodobenině, přesto to hlavní tento překlad obsahuje a je to jediná berla a most pro ducha do světlých výšin, ze kterého se nemůže nikdy zřítit, nepřipustí-li to on sám!

     Místo přílišného čtení nebo trávení času ve zbytečných diskusích, je prospěšnější jít do přírody a přibližovat se bytostným. Hledejte je tam v duchu a s vnitřní pokorou se k nim snažte přiblížit, nikoliv jako požadující a beroucí, ale jako ti dávající. V tom se lidé musí také učit. Jejich říše je pro člověka nesmírná a nevyčerpatelná! Naváže-li se spojení, proběhne také mimosmyslová komunikace. A oni dokážou být těmi nejopravdovějšími přáteli a nečekaně pomohou v nouzi.

     Do sdělení také nebudou psána již osobní prožití jako dříve, nebude-li k tomu dán přímo pokyn od duchovního vedení, že má být učiněno. Důvodů je pro to více. Jeden z nich mohu uvést. To živé nelze správně nikdy přenést slovy na někoho jiného a nemůže tak vyvolat ani přibližný obraz podobající se živému prožití v duchu. Navíc každý sám dostane nebo nedostane v pravý čas přesně to, co má. D.Mach


 

5. O Luciferovi

     V přednášce Tajemství Lucifera v Poselství Grálu je již sděleno vše nutné, co má člověk vědět o Luciferovi, ale nebyl by to pozemský člověk, aby mimo to si vytvářel svoje názory a představy o Luciferovi, které mají svoji hodnotu převážně pouhých smyšlenek. Nezřídka se lidský duch stále cítí nevědomky přitahován touto osobností a nechává se příliš lehce svést k tomu, aby se Luciferem zabýval, i když je to zcela nepodstatné. Je to už velmi dávno, kdy tento mocný archanděl s velikým průvodem sestupoval v neskutečné záři dolů stvořením, aby započal se svým úkolem, který mu byl svěřen Bohem Otcem. Tenkrát ho všechny bytosti v úrovních, kudy sestupoval radostně vítaly a jeho majestát, síla, světlo a moc z Božského sliboval mocnou podporu a pomoc v dalším vývoji všeho stvoření, v prvé řadě nevědomého duchovního a tím v návaznosti na to i nevědomého bytostného. Ta doba, kdy byl vyslán do pozdějšího stvoření není a nemohla být až v době konce Atlantidy, jelikož ve vývoji hmotného stvoření a dále země je toto nepatrný časový úsek, který samotný je již kousek před závěrečným koncem dění, jenž se má uzavřít. Falešné působení Lucifera směrem k tomu, aby pozemský člověk postupně přepěstoval přední mozek samo vyžadovalo také delší pozemský čas a nelze je vtěsnat z pohledu vývoje hmotného do takto krátkého úseku. Lucifer byl vyslán v době, kdy pozdější Atlantida ještě neexistovala a rovněž uspořádání kontinentů bylo jiné, včetně umístění pólů této země. Krajiny a příroda zde na zemi byla ještě pohádkově krásná, neposkvrněná a čistá a i lidé žili přirozeně, avšak více neuvědoměle než dnes, ale nebyly rušiteli zachvívání ve stvoření jako dnes. Země se nacházela na vyšším místě v pozdějším stvoření, blíže k ráji, její hmota nebyla ještě tak hutná a těžká a přijímala snáze paprsky z ráje, z výšin dolů přicházející. A tím ani pojem času tehdy na zemi nebyl stejný jako dnes.

     Po určité době, když Lucifer viděl ve svém rozšiřujícím se působení svůj vliv a svůj úspěch, počal se měnit pyšný na sebe, že ani Boha již nepotřebuje a svoji silou bude zde v pozdějším stvoření všemu panovat. Přestal sloužit a ve stále větším vlastním chtění a ve chtění vše vědět lépe chtěl panovat. Nechtěl již pomáhat tvorům, které viděl a znal jako mnohem nižší bytosti než byl on sám. Začal se tím soustředit na sebe, vyvíjel a své chtění posiloval stále více, svoji vůli a začal ji používat k tomu směru, který nově zvolil. Tím se odlučoval od Světla, rušilo se spojení se Světlem a z původního vyššího místa začal klesat dolů tak, jak se začal zhutňovat, vytvářeje svým mocným chtěním obrovský vír opačného proudu síly vůči proudění ve stvoření. I když nemusela, později mu padla většina lidstva a pozdějšího stvoření za oběť, jak je vylíčeno na jiných místech, obrazně také v bibli. Z původního nositele světla a lásky se stal ničitel života s cílem bezohledně zničit vše, co mu podlehne. Původní čistá, světlá, mocná síla jeho záření, která měla podporovat a posilovat vyvíjející, měla nyní hrozivou, zkalenou barvu a pronikala mnohými jemnohmotnostmi pozdějšího stvoření, aby kladla léčky či pokušení soustřeďované jen v pozemsky hmotné směřování lidstva.

     Jeho říše temna nabyla pro lidské představy do ohromných rozměrů, nacházející se mimo hmotnost pod nejnižšími jemnohmotnostmi a tím i mimo věčný koloběh hmotných světů hluboko pod ním a už vůbec nemůže být tedy v duchovní říši, jak je dnes mylně rozšiřováno. Je to jediný skutečný nepřítel Boha, v současné době na čas spoután, aby neškodil celému stvoření, avšak s posměšným pohledem obráceným vzhůru, čekající ještě na svoji příležitost s tím vědomím, že nemůže být zničen. Není vázán na trvalý koloběh světů v pozdějším stvoření a tudíž neprojde rozkladem všeho hmotného, jako to, co je na hmotu vázáno nebo připoutáno. Mohlo by se k tomu napsat ještě mnoho dalšího, ale dnes ne, později snad doplním. D.Mach


 

 6. Energie z vesmíru I.

     Nastávají veliké, významné změny. Změny, které se dříve již odehrály nebo stále ještě probíhají v úrovních neviditelných pozemskému zraku a po nich zasahují zákonitě i hrubohmotné úrovně. To málo, co z těchto mocných změn nakonec pozemský člověk spatří na své malinké hrubohmotné zemi, již považuje za veliké, jelikož sám není uschopněn pro to, aby dokázal pozorovat vše živě probíhající jako celek napříč celé stvoření, a tak i jeho měřítko velikosti zůstává v poměru tomu, jaký je velikostně sám ve svém druhu.

     Je nemálo těch, co dokážou právě nyní poznat i na sobě a svém okolí, jak mnohé se již za velmi krátkou dobu u nich změnilo. Změnou prochází stav hrubohmotné planety Země, změnou prochází to, co nazýváme přírodou a nakonec postupně také hrubohmotná lidská těla. To vše souvisí s již započatou velkou očistou, pod působením toho prastvořeného, jehož vliv je přirozeně v tomto právě se nacházejícím období převažující.

     Lidé nebudou moci do nekonečna vytvářet svým cítěním, myšlením, slovy a skutky všechno to zlo a nesprávné, co dosud v tomto stvoření oživovali, když samo stvoření bylo dříve darováno Bohem tak krásné a čisté, dokud jej lidská svévole nezačala ničit. Dnes přicházejí záření z vesmíru již v tak silném množství, a stále se dále takřka ze dne na den zesilují, že je lze naměřit pomocí pozemských přístrojů, avšak jejich původ si nedovedou vysvětlit ani ti, kteří jsou přesvědčeni o velikých změnách přinášené těmito zářeními. Protože co přichází má vliv na celou zemi se vším, co se na ni nachází, ovlivňuje to přirozeně také člověka. Zde dochází postupně podle jeho stavu na působení jeho hrubohmotného těla, falešně přepěstovaný velký přední mozek ztrácí tím vůdčí roli a posiluje se zadní, malý mozek, který za mnoho tisíciletí nesprávným postojem lidského ducha zakrněl a nemohl tak plnit správně funkci pro ducha, jak bylo předurčeno. Mimo to projdou očistou postupně i další části tohoto těla, jež vůči tomuto záření nestojí vibračně v souladu.

     I když stále sem dolů dopadají záření v té míře, která tu nikdy předtím nebyla, může člověk nakonec za to děkovat jen Bohu, Stvořiteli, když mu tímto On zároveň dává pomocnou ruku z nejodpornějšího bahna, které dříve zde právě tento člověk vytvořil. Moudré řízení tohoto dění nechá působit vše způsobem, aby to bylo ještě na hranici, kdy to lze vydržet, pokud ale člověk nepůjde svým jednáním proti tomuto proudu. Kdyby se to mělo řídit podle lidských nesprávných představ, tedy tak, jak by to mělo podle malého lidského očekávání nastat, nezbyl by tu dávno kámen na kameni.

     Narůstá a bude narůstat mimo jiné zhoršení pozornosti u lidí, změny ve zraku, zaostřování, ve stravování, stagnace i proměny v myšlení, projevující se nakonec v nepochopitelném jednání a v mnohém dalším. Proto nyní pozor především  na silnicích a v dopravě. Všechna špína a všechno temné má být zničeno. Toto nedokáže zastavit ani spojené úsilí celého lidstva, aniž by ho to zároveň nesmetlo navěky do záhuby společně s touto špínou, protože to pochází z všemohoucnosti Vůle Boží, jsoucí vysoko nad lidskou vůlí. Z té Vůle, které se naprostá většina lidstva dávno svévolně odcizila.

     Zvýšené množství dopadajícího záření z vesmíru a vyšších vibrací dostávají a v konečném důsledku předávají dále mocní duchovně bytostní, vždy plnící Vůli Nejvyššího, jež v celé této nesmírné soustavě záření stáli vždy správným způsobem, na rozdíl od pozemského člověka. Není tedy možné, aby mocné, probíhající změny se někoho nějakým způsobem nedotkly. Nikoliv planá slova, nýbrž každodenní prožívání je a bude pro každého jasným znamením toho, jaký je, proč by se měl na sobě a v sobě změnit. Jedná se v první řadě o proměnu duchovní, bude-li se tedy jako dříve chtít stavět nejprve na pozemské změně, dojde rychle ke ztroskotání a neúspěchu. Kdo to včas pochopí a zařídí se podle toho, může si ušetřit mnohé utrpení, které by ho později nezvratně muselo potkat jeho nesprávným postojem. 5.7.14 D.Mach


 

7. Energie z vesmíru II.

     Protože přišlo několik dotazů týkající se zveřejněného článku „Energie z vesmíru“, stejně jako potvrzení napsaného pocházející z vlastního prožití nebo i radostné uvítání tohoto článku, bude k tomu napsáno opět něco dalšího. 

     Je nutné nejprve opětovně zdůraznit, že pouze živý duch je schopen poznávat a přiblížit se k živým dějům odehrávající se ve stvoření neustále. Takový duch se dokáže rozhlížet po stvoření způsobem pro rozumové lidi nepochopitelným, vysílat záření do jiných úrovní, nahlížet do věcí skrytých a vzdálených a mnoho jiného podle toho, jaké schopnosti používá a jak je zralý, vyvinutý. Vždy však, má-li jeho působení mít nějakou hodnotu, nesmí chybět pomoc, milost a spojení se Světlem, jež se dostane odvážným a vytrvalým při jejich postupu na cestě ke Světlu, k Pravdě. 

     Velká očista! Zničení všeho temna, co kdy lidstvo vytvořilo, započalo před desetiletími, nepočítají-li se k tomu přípravné události, bylo dobou, kdy se pozdější stvoření přes svoji nesmírnou velikost otřáslo v základech. Slovo Pravdy bylo ještě jednou dáno, aby se lidský duch s jeho pomocí očistil a nalezl zpět cestu do svého věčného domova, odkud původně vyšel jako nevědomý zárodek. Až na vyjímky se opět ukázal lidský duch jako stále selhávající tvor, na kterého není spolehnutí. Když zklame člověk člověka, tak mu obyčejně druhý člověk přestane na podruhé důvěřovat. Vyjímečně se najde vnitřně takový zjasnělý a světlý duch, který ani přes několikerá zklamání od stejného člověka nepropadne nedůvěře. Očekává se snad od Boha, že bude i přesto přes nesčetná selhání stále spoléhat při splňování velikých zaslíbení na lidské duchy a nechá ve svém domě do nekonečna řádit temno a způsobovat v něm škody? 

     Po selhání většiny povolaných a naprosté většiny lidstva se tento svět propadl opět hlouběji, zřítil se více do hlubin, a kdyby předčasně neodešla Vůle Boží a praduchovní síla Velké komety nejvyšších, nejčistších duchovních vibrací, muselo by být vše v ještě větší hlubině nezadržitelně těmito silami zničeno. Tak jako jsou zničeny temnoty v místech, kam vejde nezměněná Síla Boží a vybavuje se zrychleně dění. Tímto zřícením původní výstavba již nebyla možná. Jiný by byl přirozeně postup a vývoj, kdyby k selhání a následnému propadu nedošlo. Přesto ještě dříve během několika let došlo pomocí těchto paprsků k mocnému začátku velké očisty. 

     Očista probíhá jinak než podle mnohých lidských představ, když byly nato spuštěny nové děje záření pozemskému zraku neviditelné, aby účinkovaly ve svém působení a zesíleně vzájemným spojením jako očišťující, podporující vyvolávaly sílící, postupný proces očisty. Je několik hlavních silových center, mocných silových středisek, vysílajících záření, ničící nečisté, budující ohnivou silou, očišťující zakalené, obnovující, ale všechna jsou podřízena prastvořenému, nyní určeného na tuto dobu jako vůdčího pro všechny další děje záření, pro všechny druhy energií dopadajících i sem na zemi a u něhož o nějakém selhání není možné vůbec ani uvažovat, jelikož stojí v přímém spojení se Světlem, pod Jeho tlakem.

     Nic falešného, nesprávného a tím zlého jdoucí proti harmonii stvoření nezůstane. Všechno bude postupně do posledního zrníčka vymýceno, zničeno bez ohledu na názory, přijímání nebo odmítání malých lidských tvorů, ale účinky toho byly mnohými pocítěny a bude ještě dříve či později, více nebo méně na sobě pociťovat každý. 15.7.14 D.Mach 


 

  8. Nádhera prastvoření!

     Zcela něco jiného než toto pozdější stvoření ve strnulých hlubinách a mnohonásobně větší, trvale prozářené nejčistšími proudy záření, stálého mocného chvění síly je prvotní stvoření, v němž každého zde žijícího síla proniká přímo bez zdržování jeho vlastními obaly, přičemž zde tato živá síla prochází jako nejčistší pramen života vším bytím. Je zde trvale prožívána, trvale v největší radosti žití, tvoření a trvale cítěna jako moc a život přicházející od Věčného! Síla je zároveň tak obdivuhodná, že něco jako upadnutí do stereotypu je zde naprosto cizí a nemůže k němu ani dojít. Její moc a všudypřítomnost přináší věčnou blaženost, přičemž jednotlivec myslí jen na blaho a povznášení celku. Nelze, aby prvotní stvoření bylo nějakým způsobem vyjádřeno a popsáno pozemskými pojmy a pomůckami, když v sobě nese nespočetně bohatší a krásnější druhy barev, forem, záření a všeho dalšího oproti pozdějšímu stvoření, které je ve srovnání s ním méně než matný stín. Síla rozdělena z jednoho paprsku v nejvyšším Hradě se začíná rozcházet ve dva do krouživého pohybu, aby se opět k sobě oba paprsky blížily a překřížily se. Krouživý pohyb vyvolá současně obrovský kruh a po prvním kruhu se noří dále dolů níže, aby vykonal další. To jsou jedni z prvních pohybů svatého záření v nejvyšším prastvoření, pokračující dále podle zákonitostí tak, jak chce Vůle! Tyto mocné okruhy svaté síly obepínají i sloupy prastvoření, živý tvar pyramidy po němž vedou vzhůru bílé, zářivé schody ke trůnu Božímu. Moc zde panující nedovoluje samočinně nic jiného než nejvyšší uctívání, vzývání Nejvyššího pod neustálým nesmírným tlakem točící se síly. Ve všech záchvěvech v celém nesmírném prastvoření žije a čistě v nich proudí zcela samočinně, přirozeně vetkáno posvátné: Zde vládne Holubice!

     Moudrost Boží řídí stvoření! Jeho Slovo, síla a milost odemyká pokornému duchu brány vědění, které byly doposud uzavřeny. Ve veškerém uspořádání prastvoření je dokonalý řád. Proudy záření, energií z výšin směřují podle zákona stejnorodosti do daných míst, nespočet žijících je v záchvěvech přesně tam, kde má v řetězci být, aby v proudění nebyla mezera, všichni cítí blízkost přemocného Boha a zároveň Jeho nedostupnost! Je formováno v sedmi hlavních kruzích jakoby stočených a pokračující jeden za druhým dolů, skrze křížení aktivního a pasivního záření, přičemž jsou drženy silou Vůle Boží a čtyřech sloupů stvoření.

     Podléhající přímo Vůli Boží jsou i přímo podrobeny jejímu Slovu, kdy vyřčené se ihned uskuteční podle zákona živého formování. Každý, kdo se dostane až sem nemůže nikdy v sobě selhat, je trvale proniknut blažeností, uctíváním Světla. Zde již tato oblast nic jiného se vším co nese, nedovolí. Každý pohyb, každý čin je v této Vůli. Bytost stojící ve Vůli Boží nemusí namáhavě a pomalu postupně procházet při pohybu vzhůru kruhy sfér, nýbrž ihned je jejím paprskem nesena přímou cestou vzhůru, neboť zde je Vůle Boží přítomna a nenastává ochlazení paprsku síly.

     Tak byly kdysi na Patmos touto Vůlí vyzdviženi ti omilostnění lidští duchové, kteří měli sloužit jednou Synu Člověka zde na zemi. Jsouc sami jiné, nižší podstaty ducha by to jinak ani nešlo, aby vstoupili až sem do praduchovna, než cestou omilostnění a s tím spojeného daru praduchovní jiskry poskytující zároveň ochranu vůči jinorodému. 26.7.13 a doplněno 25.7.14 D.Mach


 

9. Dr.Hütter - zpráva o 6.prosinci 1941    

     Již nějakou dobu přichází stále mnoho dalších, i velmi hodnotný spisů od učedníků Abdrushina, nositelů kříže a jiných následovníků, které doposud byly "pod pokličkou" a některé z nich mají a musí být zveřejněny v určitou stanovenou dobu. Dík za to patří v prvé řadě Pánu, Bohu a dále všem těm pomáhajícím, díky nimž jsou také dále tyto spisy dávány a i překládány do českého jazyka.

     Tak jako jeden z mnoha přišel i vlastnoruční zápis od učedníka pana Wagnera, který choval k Abdrushinovi lásku a věrnost, a který se týká Dr.Hüttera a jeho zprávy o 6.prosinci 1941. Jednoznačně označuje, že tato zpráva Dr.Hüttera je falešná, tedy se nezakládá na pravdě! S velkou pravděpodobností zde došlo Dr.Hütterem buď k pozdější cenzuře dříve prožitého nebo k úmyslnému pozměnění, což je možné i z toho důvodu, že se nacházel pod vlivem tehdejších "vládců" Hory, aby tak napasoval i toto podle tehdejšího diktátu. Každopádně písemné svědectví věrného učedníka dává jasný důkaz i o této události a naskýtá se tak otázka: Co spíše cenzurováno nebylo?! 9.8.14

     Doplnění: Když jsem se zajímal o tuto záležitost, měl jsem k tomu za noci živé prožití, ve kterém jsem potkal zahaleného a tak zvláštně usměvavého Abd-ru-shina. Co následovalo dále, nebudu popisovat, ale radost v něm vládla také směrem k panu Wagnerovi. Tato výpověď a to, co jsem tím živě přijal mě dala sama odpověď, aniž bych o ni žádal. 11.8.14 D.Mach


 

10. Zneužití a zneužívání Poselství Grálu   

     Původní a nezměněné Poselství Grálu lidstvu je darem, nejvyšším darem od Boha, jakého se mohlo tomuto lidstvu v nynější době a pro budoucnost stvoření vůbec dostat. Čisté, mocné, obdivuhodné Slovo Pravdy, které jedině vede a ukazuje správným způsobem cestu lidskému duchu do světlých výšin, které jedině má schopnost při správném použití být spásou a záchranou před spolustržením do nálevky rozkladu.

     Je nutné zdůraznit: při správném použití. Neboť jako každý duchovní dar, jako každou darovanou sílu je možno nesprávným lidským postojem, jednáním pokřivit, zneužít a tím znehodnotit. Pokřivení a zneužití nastane vždy, když dojde k jinému použití než k jakému byl dar původně předurčen, tedy k jakému účelu byl původně poskytnut. Co se týká Poselství Grálu, tak je přímo v něm jasně nejednou napsáno, za jakým účelem bylo darováno. Jiné, svévolné výklady tedy nemohou obstát, snad jen u nesamostatně uvažujícího člověka, jenž není sám ani schopen chápat, co mu toto Poselství sděluje. Dnešní doba také již ukazuje zjevně viditelně zneužívání čistého daru Poselství Grálu k sobeckým a nízkým účelům, jako jsou například obchodní zájmy, kde na prvním místě je často jen pozemský zisk z prodeje, nebo v pranýřování druhých lidí omezeným a nízkým způsobem, při kterém je použito i lži a dalších nečistých prostředků, přičemž je tím i to čisté zde, tedy Poselství Grálu strhováno do nízkého, omezeného, špinavého.

     Pro svobodného, volného, neovlivněného lidského ducha není nijak těžké poznat, na jakých místech k tomu dochází. Touha po zisku nebo jen po lehce zajištěném pozemském živobytí k sobě přitáhne stejné chtějící zisk a stejné duchovní lehkoživky, i když se budou schovávat za kdejakou pozemskou instituci a omezené a nízké přitáhne a podrží opět jen omezené a nízké, i když může mnohého nejprve zmást, že před sebou mává Poselstvím Grálu.

     Jelikož se v případě původního, nezměněného Poselství Grálu jedná o dar, o sílu pocházející z Božského, od Boha, bude buď následkem jeho správného použití vysoké povznesení ke Světlu, nebo při nesprávném použití naprostý protiklad klesnutí do hlubin temnot či rozkladu. Něco mezi tím, nějaká střední cesta zde neexistuje. Buď tak anebo tak, protože nic jiného za následek tato síla nedovolí. Každý, nejmenší jako největší, tím dostane samočinně odplatu nebo odměnu, podle způsobu, jak s darem naložil, jak ho použil.

     Střezte se proto zneužívat i jen jediné slovo z Poselství Grálu v nesprávném použití nebo jen z nesprávného pochopení! Nechejte v sobě oživovat pouze a jen původní Slovo Poselství Grálu, to, kterým k vám promlouvá Syn Člověka a všechny ostatní (s)vůdce nedbejte, nechcete-li utrpět škodu. Uvažte:  komu nasloucháte, toho následujete a tam půjdete. 19.8.14  D.Mach


 

11. Zakotvení Světla na zemi

     V poslední době se stále častěji setkávám od čtenářů Poselství Grálu s tvrzením o „zakotvení Světla na zemi“, aniž bych se od někoho z nich domohl určitější odpovědi, jak si toto zakotvení Světla na zemi představují a jak ho především v souladu se zákony stvoření vysvětlují. V prvé řadě je nutné rozlišit a ujasnit si i zde skutečnost, případně alespoň svoji představu podle skutečnosti, ujasnit si v sobě, co si pod tím já jako následovník Poselství Grálu představuji. Může se totiž stát, že strhne-li se krásný, ale falešný pláštík ulpívající na povrchu, objeví se pouhá atrapa mající se Světlem pramálo společného.

     A tak se může dojít k tomu poznání, že za zakotvením Světla na zemi se objeví údajný světlý hrad Grálu v astrálním světě nebo určitý drahokam uložený hluboko v zemi anebo jiné zvláštní předměty a věci. Přijde také snad někomu na mysl například i to, že po odchodu Abdrushina z hmotnosti museli ti, co se chopili vlády nad Horou udržet nějakým způsobem dále své „ovečky“, a tak si k tomu vytvořili tuto svoji pohádku, která je tam podrží. Ta se u některých úspěšně uchytila a tak ji přebrali i jiní pro svůj kruh stoupenců. Pojďme ale dále. Lidské bludy jsou lidské bludy a nebudou mít dlouhého trvání, i když se je budou jejich stoupenci snažit stále živit novou silou.

     Co je však „zakotvení Světla na zemi“? Musí to být děj, akt, který stojí neodchylně od neměnných zákonů stvoření, tyto zákony naplňuje, dokonce je sám oživuje. Vyplývá to samo již ze slov samotných. Musí se jednat o děj, kdy je samo Světlo postaveno a ukotveno na zemi, samotná část Světla, část Boha, Jeho Syn. Pokud se tedy chceme skutečně bavit o Světle a ne pouze o mnohých podružných jevech. Za tímto účelem, aby bylo přineseno opět čisté Světlo na zem, byl zde narozen Abdrushin, Syn Světla, aby svojí přítomností vtělen do hrubohmotného osvětloval, oživoval, posiloval dobré a světlo rozléval do nezměrných dálek. Jako část Světla zakotvená a vtělená do hrubohmotného zde na zemi.

     Jiné zakotvení Světla v opravdovém smyslu těchto slov dnes není a nebude ani v budoucnosti na zemi ani v celém Efesu. Světlo odešlo odchodem Abdrushina ze země a od té doby nemá v Efesu žádné ukotvení. Zůstalo zde ale Jeho svaté Slovo, které v původní verzi Poselství Grálu je jako jediné schopno osvětlit lidskému duchu jeho cestu stvořením až do světlých výšin, bude-li ho opravdově přijímat a žít.  26.8.14  D.Mach


 

 12. K náboženství

     Náboženství ve formě jakou známe dnes nemělo nikdy vzniknout. Střípky pravdy, které lze v tom či onom náboženství nalézt nemohou sami o sobě poskytnout pevný základ pro to, aby člověk současnosti mohl plně porozumět Tomu na koho tato náboženství neúplně poukazují, a to Bohu samému. Jak je známo, náboženství a některé kulty byly budovány až po smrti svého představitele, což bylo jednak proti vůli tohoto představitele, ale rovněž proti Vůli Boha, neboť každý má poznání Nejvyššího a Jeho zákonů zavádět do každodenního života a ne se zavírat za zdi kostelů a chrámů, odcizen většinové společnosti anebo zakládat pozemské struktury mající nakonec jen cíl pozemského druhu a tím i odklonění od Vůle Boží. Při správném postoji každého by potom nemohli ostatní lidé spatřovat ve víře a přesvědčení v Boha něco nedůvěryhodného, nýbrž v přirozenosti jednání by viděli, že správným jednáním následovat Vůli Boha může nastat jen požehnání, skutečné štěstí a naplnění života na zemi.

     Takto dnes jako ovoce nesprávného jednání mnohých „věřících“ je pošpiněna každá víra v Boha a náboženství je bráno jako něco, co nepatří do běžného života, a ne neprávem, když se předtím nedbalo těch pokynů a přikázání, které byly dány ze Světla, aby byli jimi lidé vyvedeni ze všech svých vytvořených omylů a špatností a namísto uposlechnutí těchto pokynů si lidé svéhlavě budovali své kulty a církve, nejvíce odcizených od Vůle Boží.

     A tak jsou dnes náboženství jen strnulým a falešným paskvilem toho, co má být čilým a radostným životem v činu. To mohlo opět vzniknout jen za působení a nadvlády rozumu, za kterým v pozadí stál a vládl Lucifer. Jiné, světlejší části světů v pozdějším stvoření této karikatury náboženství nemají a neznají, jelikož život tam je lidmi více vřazen do plynoucích zákonů stvoření a není možné, aby tam tato strnulost mohla přetrvávat jako zde na této zemi. Běžný život je tam světlejší a naplněn zcela jiným usilováním ducha než zde, zatímco Efesus se nachází stále na hraně, nemá nic ztraceno, ale ani vyhráno a tím není ani jisté, že se zcela nezřítí.

     Zde je nutné stále bojovat o světlo a čistotu v sobě, napnout k tomu všechny síly s pohledem vzhůru, k Nejvyššímu, protože jen odtamtud se může dostat světlé posily. Je vidět, že dokud se zde stále drží strnulé, mrtvé formy všeho druhu, mezi které patří i současná náboženství, nemůže být řeči o skončení všeho falešného a dotud je svými původci těmto formám poskytována půda k přežití. Až zde bude-li pomocí vtělených, pozemských světlejších duchů převládat Světlo, bude to zřetelně pozemsky viditelné. A k tomu musí napomáhat svým chtěním k dobru každý, kdo chce ještě v budoucnosti obstát a nechce se zřítit spolu s temnem, které musí být v určený čas podle zákona stvoření neodvratně zničeno v dokončení soudu se vším co drží.

     Žel lidé se většinou jak mají ve zvyku starají více o to, kdy tato doba přijde, místo aby se starali o sebe, dokud mají na to předurčený a vymezený čas. Tím se jen upínají v očekávání do budoucnosti a promeškávají svoji dobu, v níž se mohou státi v duchu hotovými a zralými, a tak také připravenými přestát jakákoli nebezpečí. Jiní se zase stále vracejí příliš často do minulosti, ale ne pro to, aby čerpali ponaučení pro přítomnost, nýbrž se stále přehrabávají v osobních věcech jiných doufaje snad, že tam objeví dosud skrytý poklad nebo že tím získají ve svém vědění více než jejich spolubližní. Za tím není nic jiného než ješitnost, ať je již důvod různý. V každém případě to není nic prospěšného pro duchovní vzestup a užitek vlastní a bližních.

     Nacházíme se nyní v době, v ještě více omezenějším stavu vnímání, v ještě užší hrubohmotnosti, která nebyla ve Světle předvídána, že v propadnutí nastane, ale pozemský člověk to již není běžně schopen postřehnout. Proto se bude vše, pokud bude stále falešné jako dnes, potácet se svými původci ze strany na stranu, dokud to nepadne. Náboženství strnulosti je jen malá součást toho. Imanuel podle svatého zákona svého Otce promluvil, zapsalo se to nezlomně do dění stvoření a splnilo se a ještě se splní, pro mnohé bude však pozdě, až ve zděšení poznají v končícím okamžiku pravdu. 26.9.14 D.Mach


 

13. Poselství Grálu od Abdrushina je jen jedno 

     Mnozí již vědí, že Slovo Syna Člověka, Abdrushina, Poselství Grálu bylo pokřiveno, zfalšováno svévolnou lidskou rukou a na základě četných důkazů došli sami k přesvědčení o této skutečnosti, což však zároveň znamená zaujmout nezvratné vnitřní stanovisko a svědčit o tomto pokřivení, je-li někým tázán a nechce-li se se svojí vlažností nakonec provinit a připoutat v duchovní nečinnosti ke hmotě.

     Některé důkazy o pokřivení a zločinu na Slově Syna Člověka jsou zde a budou ještě přidány.

     Nikomu není tato skutečnost vnucována proti jeho vůli, nýbrž je to pro všechny hlásáno a oznamováno, čímž již tím k tomu každý zasažený lidský duch musí zaujmout v sobě vnitřní stanovisko pro nebo proti, se kterým si i rozhoduje sám o svém dalším osudu.

     Nejde o žádný spor mezi dvěma Poselstvími Grálu, protože je jen jedno Poselství Grálu od Abdrushina, to jedno pravé a to druhé něco, co je falešné, tvářící se jako Poselství Grálu.

     Je na každém lidském duchu, jaká zde bude jeho volba, chce-li poslouchat Slovo svého Pána, Syna Člověka nebo slovo falešného, které se jen tváří, že je od Abdrushina.

     Podle této své volby, rozhodnutí ponese patřičné následky. Následky se projeví nejpozději ihned po pozemské smrti, jakož se již projevily i u jiných, tedy s tím musí počítat i ten, kdo si nyní stále ještě myslí, že je lhostejné, jestli ví o Imanueli z Poselství Grálu či nikoliv. Že je jedno, jestli je o Něm psáno, zvěstováno nebo ne. To si myslí a může myslet pouze takový, jemuž je lhostejný i On, Pán. 4.10.14 D.Mach


 

14. TRIGON

     Trigon je nejvyšším sjednocovacím spojením. V Trigonu se zachvívá vysoká, vznešená Trojice ve vzájemném spojení svých nejvyšších sil. Nejvyšší Trigon a vůbec všechny nejvyšší Trigony stvořil a dal jim formu sám Bůh. První Trigon je: Bůh Otec-Bůh Syn Ježíš-Bůh Syn Imanuel. Tedy Bůh a Jeho samostatné a zároveň s Ním spojené části Láska a Spravedlnost. Druhý Trigon: Imanuel-Parzival-Abdrushin. Jeden ve všech a všichni v Jednom, v Duchu Spravedlnosti od doby splnění. Třetí Trigon je vedle druhého: Elisabeth-Parzival-Maria. Rozdělení ducha a současné věčné spojení. Čtvrtý Trigon je Imanuel-Maria-Irmingard, který jako jediný směřuje svým hrotem dolů, neboť je spojením dolů ke stvoření.

     Tyto čtyři Trigony tvoří živoucí kříž: první Trigon nahoře, druhý Trigon vlevo, třetí Trigon vpravo, čtvrtý Trigon dole. Je to pro lidstvo nové vědění, které přináší obrat světů.


 

15. Soudný den

      Často stále je ještě dnes a bude i později citováno tohoto slovního spojení, které většinou vyvolává u toho, kdo ho za nějakým účelem používá, obavy, hrozbu odplaty, bázeň nebo i zbožná očekávání v domnění, že konečně dojde na splnění vážného proroctví na jedné straně pro ty, kdo zasluhují odměnu a na druhé straně pro ty, kdo zasluhují trest. Jak vážná je však živá skutečnost tohoto samočinného děje, jenž se naplňuje v působení věčně neměnných zákonů Boží Vůle, dnes nedokáže plně vytušit ani mnoho z těch, kdo je čtenářem díla Poselství Grálu, protože při prožitém poznání by každého jala hrůza a zděšení, které nenechá procitlého klidným, nýbrž nutí varovat ještě tam, kde je to možné, podobně jako i zde na tomto webu je opět varováno před posledním soudem. Jak je mnohému známo, je rozdíl jako den a noc mezi tím, něco si jen přečíst, naučit a mezi tím to samé prožít a v sobě tím žít. Tak také v tomto případě a ději. Pouhému čtenáři Poselství Grálu nic nepřinese a on, zůstane-li jen u čtení, je to pro něho pouze ztráta času. Těmto připadá, že je to přece jasné, a přesto je velká část které, i kdyby se ji to opakovalo stále dokola, stejně jako i další z Poselství Grálu, se podle toho nikdy nezařídí. Nejde nutně do hloubky ducha a plazí se pouze na povrchu, v čemž spočívá nebezpečná lenost ducha. Proto opět varování, že vše hmotné a nejdříve tato část Ephesus projde rozkladem, aby se mohla nová hmotnost změnou spojení utvořit s novými silami, ale s tím se rozloží i vědomý život toho člověka, který zůstane v tu dobu ještě na hmotu vázán. Vázanost se projevuje všemi vypěstovanými sklony k hmotě, tedy to, co drží ducha člověka zde dole ve hmotě. Každým dnem se tato doba přibližuje, proto chce-li člověk být „spasen“, musí pro to sám na sobě něco udělat. Nikdo za něho neudělá, co musí on sám. Odkazuji na přednášku v Poselství Grálu, a ten, kdo se hýbe, si ji najde.

      Zpět k Soudnému dni. Ježíš, Syn Boží dal toto oznámení, předpověď, zaznamenané také v bibli. Je zmiňován příchod Syna Člověka v zástupech andělů na obloze, roztřídění lidí na dvě strany, Syna Člověka sedícího na trůnu jako Soudce. Do dnes je na zemi očekáváno, kdy nastane splnění a výklady k tomu se různí. Je dáno varování, aby se v onen den zanechalo toho a toho a další doplňuje tak, jak si učedníci Syna Božího zapamatovali a v krátkosti zaznamenali. Avšak zavražděním Syna Božího lidstvo odmítlo Zvěstovatele Slova a Pravdu. Se smutkem byl tento děj pozorován ze Světla, načež tehdy Syn Člověka, Ten, kterého Syn Boží zvěstoval, sám prosil svého Otce, Boha, aby až nastane doba zúčtování, přinesl soud nikoli na trůně v oblacích, jak dříve zaslíbil Syn Boží, ale aby v této době zúčtování žil mezi lidmi na zemi. Bůh Otec prosbu vyslyšel. Došlo ke změně v určení. Syn Člověka přišel, narodil se na zemi a přinesl ještě jednou Slovo v Poselství Grálu. Čekání a vyhlížení Soudného dne, až přijde On v oblacích je tak zbytečné a bude to promarněný čas, který mohl být využit přijetím Poselství Grálu a nakonec tento čas může scházet k vlastní záchraně, jelikož Soudný den v této formě zde nenastane. Země, jakož i jiná hmotná tělesa a světy se vším co nesou, jdou neodvratně vstříc svému poslednímu soudu, aby se v kruhu spojil konec s počátkem, jak je předurčeno od počátku pro pozdější stvoření. 11.2.15 D.Mach


 

16. Praví služebníci Boží

     Proč ještě dále něco dalšího psát k takto zcela jasně podanému vysvětlení od Abdrushina, když jako i v jiných nutných záležitostech, tak i v této bylo vysvětleno Pánem zřetelně, co je k tomu nezbytné. Týká se toho celá jedna přednáška a jiné opětovně na to poukazují. Není také smyslem zde dávat některého stoupence Poselství Grálu za vzor nebo naopak dávat některého jako odstrašující případ, a tím poněkud jednostranně a zároveň omezeně celou věc odbýt. Nejedná se v celku rovněž jen o stoupence Poselství Grálu, kteří přeci nemají předem nárok na to nazývat se pravými služebníky Božími a o to méně věřící nějaké církve a sekty. Pro drtivou většinu z těchto jmenovaných by bylo lépe, kdyby si nikdy o sobě nepomysleli, že jsou vyvolenými služebníky Páně. Jen nepatrný zástup z nich nepropadne tak duchovní pýše a je schopen se s tímto nebezpečím v sobě vypořádat. Ostatní již přijali nepozorovaně návyky i navenek, které neomylně svědčí o duchovní pýše. Co je vnitru, jde dále navenek. Jsou tu mnozí další, falešní proroci a služebníci, prohlašující se za nová vtělení Ježíše, Jana Křtitele, a dalších, kteří se nakonec jako falešné plody musely všem zřetelně ukázat, dokud nezajdou. Tito temní a temnem ovládaní používají silných a známých jmen proto, aby na sebe upozornili a strhli s sebou do bahna ještě v posledním okamžiku důvěřivce, a aby si dodali „legitimitu“ a váhu ke své činnosti.

     Kdo hledá pravou cestu, nebude nutně poslouchat někoho, kdo aby dokázal působit a přesvědčit, tak musí jako štít před sebou nést svůj vymyšlený nebo skutečný některý minulý život. Pravá cesta do říše Ducha, do věčného ráje nevede přes zvučná jména všelijakých lidí, vede tam jen plněním zákonů stvoření, zákonů Vůle Boží. To si musí každý jednotlivec, každý jednotlivý lidský duch do sebe vštípit, protože jen on sám je také zodpovědný za svůj život a životní cestu. Kdo mluví převážně jen o druhých, nemá sám, co by mohl dát. Léčitel duší není nemotorný jako slon v porcelánu, který neohrabaně vše rozšlape, nýbrž probouzí a posiluje dobré lidské vlastnosti. Každý na sobě zřetelně v tichu pozná jeho působení a podle toho také pozná, kdo jím je.

     Nyní to podstatné a navždy rozhodující pro to, kdo jím je: Pravým služebníkem Božím může být jen ten, který je zavolán z Grálu. Grál sám si volí své služebníky. Tito nejsou a nebudou voleni či vybíráni lidmi. Falešné představy a působení těch, co se jimi domnívají býti, budou však na škodě jim i jejich stoupencům. Nikdy nemohou přinést trvale požehnané plody, v duchovním ani v pozemském. Je to stejné, jako když si chtějí pozemští lidé sami volit svého zástupce Boha na zemi. Již z podstaty věci a původu nemůže být nikdy zástupcem Boha na zemi nebo jinde lidský duch – člověk. Je to sebeklam a rouhání, bez účinku a tím i bez výsledku. Není tedy nutné ani prospěšné se v pozemském duchovně na někoho upínat z důvodu, že jeho minulý život svědčí za vše. Nastoupí-li ale člověk vážnou změnu v sobě k lepšímu, projeví se to ihned okolo něho a může k němu přistoupit pravý pomocník, který mu bude pomocí a vedením, a který je zároveň spojen řetězem pomocníků až k samému Grálu. Tím však je pravým služebníkem a jeho trpělivá, pokorná služba svědčí skutky pro něho sama za sebe. 25.2.15 D.Mach


 

17. Probíhající dění

Bible: O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom sám Otec. Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou (lidé) jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka.

Dění, které nyní stále probíhá v sobě v nahromaděných, urychlených událostech každého dne ukazuje pravdivost proroctví Ježíše, Syna Božího. Doba, o které mluví je proto zde a pod neustálým tlakem živého zákona vydává své plody, které musí nést nyní každý, ať chce nebo ne, protože bylo naplněno zaslíbení zrození Syna Člověka a započal soud v pozdějším stvoření. Stačí v klidu pozorovat velkou část lidstva, ženoucí se po svých vlastních cílech pozemského druhu, kam dávají především své chtění, jak se lehkomyslně oddávají zábavě, mamonu, požitkům a není těžké odhadnout, jak to celé může dopadnout. Všechno probíhající a také nastávající dění ve formě přírodních katastrof, změn klimatu, počasí a vše ostatní dopadající dnes na člověka má přísnou logiku a zákonitosti, které by měly být každému čtenáři Poselství Grálu jasné a tím i pochopitelné.

Slova Syna Člověka, Božího Vyslance: Avšak těm několika, kteří jsou ochotni slyšet, budiž řečeno: Nákazy mohou řádit jen tam, kde jim je k tomu uvolněna cesta. Potopa nestoupne ani o coul výše, než ji bylo předtím určeno. Oheň z lůna země a shůry nevrhne svoji zkázu ani o stopu dále do široka než smí. Bouře se ženou svojí zcela určenou cestou. A zavrávorá-li doposud pevná země, zhroutí-li se kopce, povstanou nové, rozpadnou-li se celé krajiny v trosky...nic se neděje bez pevného vedení Božské Vůle! To nechť vám zůstane útěchou!

Přesto opět chtějí někteří zasahovat do tohoto dění, modlit se či meditovat, aby přišel dnes déšť po více dnech trvajícího sucha. Až budou záplavy a deště, budou chtít opět změnu a přivolat si spalující slunce a sami převzít řízení počasí? Člověk stojící ve spojení s Boží Vůlí a bytostnými samozřejmě může toto měnit, nebude se o to ale nikdy snažit svévolně a podle toho, co se mu právě líbí nebo čeho nemůže ve svém životě právě lehce snášet. Takový nechá proběhnout, co neodkladně nastat má a musí a pouze tam, kde je to za určitých okolností chtěno Nejvyšším, může nastat na základě zákonitostí změna, kterou lidé spatřují jako zázrak.

K tomu nechť slouží příklad Eliáše, prvního z proroků: Prorok Eliáš musel toto rozhodnutí Boží oznámit králi. Bez strachu a s vážností oznamoval králi: 'Živ jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož obličejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště, jedině vedle řeči mé.' A hned rozkázal Bůh Eliášovi, aby utekl k potoku Karit a skryl se tam od hněvu královského. Eliáš odešel. Našel tam ve skalní rozsedlině místo, kde v noci spal a ve dne se zdržoval u potoka. Bůh se postaral o to, aby měl bezpečnou skrýš a dostatek vody. Ale odkud dostane potravu? Nebylo rosy a nepršelo více. Usychala tráva, rostlinstvo, obilí a ani chleba nebylo. Zasahoval Elijáš, jak si chtěl sám do toho, co bylo předurčeno a kde je taková vaše víra v Boha, jakou tam měl Elijáš bez vyhlídky na jídlo a pití pro sebe a co s ním bude?

Píše vám Boží Vyslanec ve svém Poselství Grálu, že byste měli měnit počasí? Není tam jasně dáno, co máte dělat, chcete-li následovat Pravdu? Podle takového konání lze poznat, kdo chce plnit Jeho Vůli a kdo ne. 14.8.15  D.Mach


Události a stávající skutečnosti každodenně se valící, uvedeny a uváděny postupně v pohyb silou, která je nepřekonatelná a které nelze ani chápat pozemsky, čistě rozumem jsou až příliš patrné. Živé Slovo, které bylo předtím za doby pozemského života Syna Člověka Jím vysloveno a zformováno, se vrací podle neodchylné zákonitosti ve stvoření mocně zpět, aby se vyplnilo! Lidé ve své většině ho dříve nechtěli slyšet a ušetřit si jeho dobrovolným přijetím mnohé nepříznivé, ale ani dnešní zamítavé stanovisko nic nezmění na tom, aby se vyplnilo vše, co bylo Synem Člověka proneseno a Jemu určeno Bohem Otcem! Již dnes velmi mnoho z lidí, aniž si ani neuvědomuje proč, nejedná úplně podle toho, jak by chtěli, ale jejich falešné navenek neprojevené chtění je světlou stěnou ihned tlačeno zpět, aby se zjasnilo, osvobodilo a narovnalo do záchvěvů Světla a tím zbavilo veškerého temna. Obrací ho tak zpět do jeho nitra. Kdo se proti tomu vědomě staví, ponese následky sám na sobě duševně a tělesně postižen a také svými všem viditelnými „zlými“ skutky. Je v tom jen nesmírná pomoc stvoření a lidstvu, která se později zpětně v rozechvění ukáže jen těm, kdo ji přijali, prošli soudem a mohli tímto poznáním alespoň nepatrně vycítit nesmírnou milost Stvořitele, která v tom všem dění spočívala. Nerozhoduje, je-li přitom člověk bílý, černý, žlutý, křesťan, ateista, buddhista nebo chudák, žebrák, muž či žena a jiné formy škatulek, které rozum příliš rád používá. Děj záření se dotýká nejprve jen lidského ducha samého, potom duše a nakonec podle výsledku se projeví pozemsky-tělesně. Tlak záření může být také vnímán nejprve jen duchem, od kterého jde zákonitě dále. Není možné, aby nedošlo nakonec dříve či později k naprostému vítězství Světla i zde ve hmotě, to spíše zanikne celé pozdější stvoření, než aby se zrušila jedna věta ze Zákona, v kterém působil Syn Člověka a kterým mluvil v naplnění!  18.8.15 D.Mach


 

18. Veřejné vystupování

     Nejprve jsem chtěl zvolit nadpis ve smyslu veřejné vystupování následovníků Poselství Grálu nebo veřejné vystupování služebníků Grálu, ale při zhodnocení dosavadních zkušeností s těmito lidmi, s kterými jsem se za mnoho let setkal, by byl nejvýstižnější nadpis veřejné vystupování lidí hlásících se k Poselství Grálu. Nechtěl jsem však toto sdělení omezovat jen na úzký kruh pozemských lidí, proto pouze obsáhlejší nadpis veřejné vystupování.

     Ty, které oslovilo Poselství Grálu a chtějí je i dávat svými postoji dále, těch se to týká především. Po přijetí tohoto Slova bývá zpočátku většinou nejprve první náraz v jeho přijetí v nejbližším kruhu, v rodině. Jelikož je duchovní stav většiny lidí na zemi takový, jaký je, dochází často dříve nebo později k separaci jedince hlásícího se k Poselství Grálu mimo „skutečný život“ na této zemi. Své působení je nakonec schopen uskutečňovat již jen především „virtuálně“ pomocí vyjadřování se na internetu.

     Ne každý, kdo chce veřejně působit a přednášet o zákonitostech stvoření, šířit tak vědění stvoření o Vůli Boží lidem, má v okamžiku svého chtění pro to zároveň všechny předpoklady a vůbec je k tomu určen Nejvyšším. Veřejným působením není míněno jen psaní článků nebo komentářů v různých formách na internetu, ale přímý, osobní a živý kontakt s těmi lidmi, kteří byli nějakým způsobem navzájem přivedeni k přednáškám. To již není tak jednoduché jako sedět za klávesnicí, kde si pohodlně lze vše podle libosti rozmyslet, kde dotyčný není vystaven na živo pohledům desítkám posluchačů, kde musí být schopen ihned reagovat i na nepříjemné dotazy, kde on sám je tedy přímo „pod drobnohledem“ ostatních. Pro tento způsob veřejného působení, veřejných přednášek se museli připravovat a učit ve svém vystupování a projevu i k tomu povolaní lidé v době, kdy zde žil Abd-ru-shin. Oni se učili i tak, že vždy jeden vystoupil před ostatní a následně od nich dostával zpětnou informaci, jaké má mezery, chyby, co je dobré a co zlepšit. Najednou tím člověk zjišťuje, dokáže-li tuto kritiku objektivně přijmout, že není tak skvělý a bez chyb, jak si doposud o sobě myslel. Poznává na sobě pomocí tohoto zrcadla vážné nedostatky ve vyjadřování, pohybech, hlasu a celkového chování. Opravdový člověk s dobrou vůli pracovat na sobě je rád za takové zhodnocení bez přikrašlování svého vystoupení. Učí se, odstraňuje na sobě chyby, posiluje komunikační schopnosti a řeč těla tak, aby vyladil a sladil své celkové zachvívání do harmonie zákonů stvoření. To zpočátku vyžaduje nutně práci na sobě samém a především umět „překousnout“ své milé já a přijmout kritiku svých chyb od vnějších pozorovatelů. Člověk, který toho není schopen se často uzavírá jen do svého vnitřního světa nedotknutelnosti svého já a volí pohodlnější „virtuální“ působení. Tím však zůstává duchovně stát ve svém vývoji. Samozřejmě za života Abd-ru-shina se mnohým nelíbilo, když jim vytknul jejich chyby a stejné a ještě horší je to dnes. Jsou až absurdní případy, kdy se někomu nezralému ve veřejném vystoupení vytknou chyby typu kuňkání, mlaskání apod., které byly příliš viditelné a svědčící o jeho slabých komunikačních dovednostech navenek, a kdy namísto uvědomění si svých nedostatků a následných odstranění je tato pomáhající kritika chápána jako morální vražda. Potom by tedy každý, kdo druhému vytkne jeho nezpochybnitelnou chybu, musel být morálním vrahem. Takto krásně se tím odvede pozornost od svých vlastních nedostatků. Křivé obvinění bližního je však před Božími zákony stejně trestuhodné jako skutečná morální vražda. Každý by měl proto velmi vážit svá slova přesně tak, jak je o tom varováno a dáno v Poselství Grálu!

     Shrnu-li krátce smysl dnešního sdělení: Nejprve pracujte a hledejte chyby při vystupování na sobě samých vy, kdo chcete před lidmi veřejně přednášet, a to pomocí vícero dostupných metod a objektivní kritiky, kterou chápejte jako pomoc při svém zdokonalování, dříve než ve svém domnění dokonalosti vystrčíte ven svoji tvář, i podle toho se bude měřit lidmi hodnota Slova! 27.9.15 D.Mach



19. Archandělé a lidé

     Nemám v úmyslu psát často na různá témata, i když by se dalo napsat mnoho o tom, s čím se dennodenně setkáváme. Od toho jsou dnes rozšířeni jiní, všude kam se člověk podívá, se lze setkat se žvanily a tito žvanilové rádi komentují všemožné věci a tím jen bují další nepotřebný plevel. Kdyby lidstvo nebylo duchovně líné, vše by si již dávno našlo v Poselství Grálu a mohlo následně změnit svůj osud. Takto však přijde jen mnohonásobně zesílená setba, která při stávajícím stanovisku lidí přinese, co podle zákona musí. Jak ale píše Abd-rushin, člověk je nejhloupějším tvorem v pozdějším stvoření a právem, uvážíme-li, kde se nyní nachází a kam to dovedl svým falešným chtěním. Tak hloupým, že zazdil svého ducha, to nejcennější a jedině živé, co má. Hloupým, že ani nehledá pravdu, jaká je ve skutečnosti, jak je zakotvena v zákonech stvoření a jak se projevuje. Jedna z mnoha duchovních věcí, ve které projevuje opět zřetelně svoji nevědomost a kde snad ani nechce být vědoucím, protože se raději opájí svými příjemnými představami, je jeho vztah k Archandělům. Je moderní dnes „komunikovat se svým Archandělem“, „být veden Archandělem“ a podle této skupiny ezoteriků a jim podobných má každý člověk svého archanděla, který ho vede a pomáhá mu a je mu blízký. Bludy vznikají mimo jiného z nevědomosti, a když už neuspěl člověk s jedním bludem a ono „Božské“, které si namlouval, že v sobě má, se dosud neprojevilo, tak nechává vytvořit dalšímu bludu, kterým opět podobně strhává k sobě do prachu něco z nejvyšších výšin. Se zvláštními pomatenci a blouznivci, co si rozdávají bezbytostné jiskry jak na běžícím pásu a nechávají projít Lucifera nálevkou rozkladu anebo s novodobými rodičkami Imanuele, povýšenými na modlu, nemá vůbec cenu ztrácet čas.

     Nevědoucí jsou ti, kdo tvrdí, že mají jakékoli spojení s Archanděly. Nemají ani tušení, co a kdo je Archanděl, kde se nachází a co je jeho službou. Rozdíl v původu, tedy v nejvnitřnější podstatě bytí mezi člověkem a archandělem je rozdílem obsahujícím nesmírné vzdálenosti nesčetných světů mezi sebou, přičemž člověk vznikl až dole „na dně“ duchovního stvoření a ještě jako zárodek, kdežto Archanděl nevýslovně výše a to v samotném přímém žáru Světla vyzařujícího z Boha, jako věčná bytost, stvořena z čistého Božího ohně, přesahující svými rozměry lidské pojmy. Člověk přirovnáme-li ho k tomu nyní, tak nechci říci, že oproti tomu vznikl z odpadu, z odpadního záření, ale ten nesmírný rozdíl v původu mezi člověkem a Archandělem by to alespoň zhruba takto vyjádřil. Postupem doby, když vznikalo stvoření, docházelo přitom k odlučování jednotlivých druhů bytostí při trvale probíhajícím srážení a každý další nižší druh ztrácel něco z dokonalosti. Ubylo mu něco z toho, co má dokonalejší. Nakonec zbyl tedy v duchovním stvoření ještě duchovní zárodek, lidský duch jako poslední. A nyní tomuto poslednímu zbytku duchovního záření - člověku by měl osobně sloužit, pomáhat a povídat si s ním zde ve hmotnosti celý houf archandělů. Ty archandělé, kteří působí v nejvyšších výšinách a jsou nejblíže samotnému Bohu, slouží jen Jeho Vůli a do stvoření téměř nevstupují, natož až dolů k pozemskému človíčkovi, který by ani nevydržel jejich žár v přiblížení se.

     Proto škodíte sobě a jiným, kterým namlouváte báchorky o svých archandělích. Místo toho se duchovně pohněte a objevte, jaké to jsou bytosti, které vám ve skutečnosti pomáhají a další s tím spojené skutečnosti. To vám bude i ku prospěchu.  14.12.15  D.Mach



20. Blízká budoucnost

     Je nutností promluvit krátce k blízké budoucnosti, neboť je a ještě bude stále mnoho očekávajících velké změny, které mají nastat a také nastanou. Čtenář Poselství Grálu by neměl ale očekávat, že on sám bude středobodem těchto změn, i když pro některé nastane čas, ve kterém už nebude moci zůstat nečinným, nemá-li nakonec odpadnout jako nepotřebný.

     Zřetelně stále mnozí projevují nepochopení všeho toho, co se událo v době, kdy zde na zemi naposledy žil Abdrushin, Syn Člověka. Nedostatečné prožití všeho, co se stalo. Původní zaslíbení, dané lidem skrze Is-ma-ela, známé jako Zjevení Janovo, Apokalypsa, zanesené i do „Bible“, jehož součástí bylo vybudování Tisícileté říše počítalo i se splněním 144000 povolaných. Byl to předpoklad toho, aby zaslíbení bylo naplněno. Stalo se ale něco naprosto jiného. Téměř všichni povolaní a lidstvo selhalo a toto nelze již vrátit zpět a držet se přitom stále původního zaslíbení, jak to ještě dnes mnozí dělají. Tito očekávající nemají přitom před sebou neustále jedny z posledních slov Abdrushina, Syna Člověka, než odešel z této země: „Všechno bude jinak“. Ne pouze něco, ale všechno! Jsou i čtenáři, kteří začali umisťovat založení Tisícileté říše někam na jiné planety ve vesmíru, snad proto, že si s tím již sami neví rady, ale spíše pro své nepochopení skutečností. Všechny lidské snahy dnes nahradit a naplnit původní zaslíbení například tím, že se budou zakládat nějaké osady, sdružení nebo být aktivní v politice se budou muset ukázat jako nesprávné a povedou tak pouze k neúspěchu, protože to budou prostě jen snahy vycházející od lidí a v době, která pro to není určena. Nyní je doba, která se na celém světě po určitý čas bude ukazovat zápasem o sebe sama. Tento zápas již nastal. Archanděl soudu je stále v blízkosti pozdějšího stvoření a drží pevně ve své nesmírné velikosti plamenný meč soudu, dokud nesplní, co musí.

   Protože dnešní snahy očekávající to, že se splní skrze lidi původní zaslíbení nemají oporu ze Světla, musí se časem ukázat jako plané a falešné. Nechá-li se tím ještě ten či onen zlákat, je to jeho problém, že tomu uvěří a dostatečně dříve nepochopil a neprocítil dění, které se stalo v době posledního života Abdrushina týkající se povolaných.

   Zápas na celé zemi-co dalšího přijde, odvrátit nelze, ale jen maximálním úsilím změny k lepšímu vřazením se do zákonů stvoření zmírnit. Bude to mnohonásobně horší, než dříve předpovídaly všechna proroctví, jelikož si vše lidstvo samo ztížilo. Co se děje nyní je teprve slabý začátek, než přijdou ještě větší hrůzy, až skutečně teprve v naprostém zoufalství budou zlomení lidé hledat pomoc u Nejvyššího. Tedy tam, odkud jim může opravdu pomoc přijít, zaujmou-li správné stanovisko. D.Mach, 9.1.16


21. Krátký čas zbývá    

   Již jen krátký čas zbývá na to, aby se vyplnilo a dokončilo vše, co bylo zaslíbeno a předurčeno z výšin na základě toho, jak se lidé zachovali a postavili proti Vůli svého Stvořitele. Nikoho snad nemůže ani vážně napadnout myšlenka, že někdy Tisíciletou říši na zemi založí nějaký člověk. Možná jen nezdravého snílka, naivku nebo také bludaře, jež se pokouší ve své bídě svými bludy nalepit na Poselství Grálu, aby platil za duchovního velikána, ale přitom jeho skutečný život je ubohé živoření. Občas se nějaký ozve, zoufalým výkřikem, aniž by měl odvahu se představit pravým jménem. Jsou to prázdné plevy uctívající své mrtvé vůdce, kterým vůbec chybí pochopení Poselství Grálu, i když o něm vědí.

   Je smutnou skutečností, že lidé v této materiální době požitků nedokáží vůbec poznat člověka, který se řídí a uznává jiné hodnoty a zákony, a to ani podle jeho vlastního chování. Nastavené šablony a vzorce ve společnosti mezi lidmi jsou pro ně tak silně zakódóvány, že podle nich a podle svých názorů hodnotí omezeně vše ostatní. Toto je dnes většinou ve společnosti nastaveno tak, že to nevede ke snaze ani hledat cestu k trvalému zlepšení lidstva, natož tuto cestu znát. A tento stav bude den ode dne a rok od roku těžší, protože bude nabírat na síle. Jakákoli další snaha o trvalou změnu k lepšímu tím bude mnohem ztížena, až dosáhne bodu, kdy bude pro člověka nemožná.

   Až na velmi malý počet není zde na zemi větší zástup těch, kdo se mohou nazývat bojovníky a služebníky Světla. Vrcholem této služby by tak muselo podle nich být například to, kolik kytiček nebo smajlíků se srdíčky si jsou schopni poslat přes sociální síť za den. Další se spokojí s tím, jak jsou schopni si o Poselství Grálu povídat a jak často navštěvují své bohoslužby a navzájem si lichotit v pokrytectví. Je to smutné, ale takový je jen částečný obraz různých tvorů, co přičichli kdysi ke Slovu. Stejně jako dříve by i dnes zavrhli skutečného služebníka Světla, který by jim nesmlouvavě strhl pásku z očí. Ze Světla dávno ví, že i kdyby sem přišel splnit prastvořený, nebude zde mít nyní takovou oporu od lidí, aby to bylo možné uskutečnit podle Vůle Nejvyššího. Nejprve by opět delší dobu trpěl získáváním bolestných zkušeností v poznávání tohoto lidstva, a to především od těch hlásících se k duchovním věcem, jakmile by prohlédl jejich nitra a falešnosti. Ti jsou nejhorší, nejvíce farizejů a pokrytců je mezi tzv. duchovními učiteli moderní doby. A dění se již nějaký čas ubírá jinými kolejemi.

   Krátký čas je stanoven opět podle zákonitostí ve stvoření a bude ukončen na minutu přesně. Odchylky jako u lidí tady nejsou možné. Mezitím se musí stát ještě mnohé a dokončit se další události, které nelze jen tak škrtnout nebo ignorovat, ale v neúplatné spravedlnosti budou žádat vyrovnání. Nakonec, i za cenu zničení temna a všech takových tvorů, zavládne v celém stvoření harmonie, krása a čistota podle Vůle Nejvyššího, jak bylo zaslíbeno a jak to také mělo být od počátku. D.Mach, 12.6.16